úterý 15. srpna 2017








Letní věneček na dveře .... buxus, bílá  modrá levandule, červený a panašovaný dřišťál.



pátek 11. srpna 2017














































Terasa je, hlavně teď přes léto, náš druhý obývák .... snídáme tady, obědváme, večeříme, grilujeme nebo jen tak lebedíme. Miluju teplá letní rána kdy na ní, ještě v županu, piju svou ranní kávu a koukám z ní na tu naši vesničku .... krásnou .... střediskovou ....

Nevěříte ? Zeptejte se Drápalíka ... ten se tady "kochá" se mnou  :o)














































PS: Drápalík je rekvizita z našeho letošního letního kina, kde byl spolu s Otíkem, chrániči sluchu, rohlíky, Tatrou V3S a rozbitým pražákovým sloupkem hlavní hvězdou večera .... Poznáte, jaký film jsme letos promítali ????







neděle 6. srpna 2017

sobota 29. července 2017



























Miluji staré plechové nádoby všeho druhu .... sázím do nich co se dá a myslím, že obzvláště muškátům, to v nich moc sluší. Mám dvě staré konve na mléko, bohužel "pocákané" barvou, která z nich nechce jít dolů .... a když už jsem se tak "rozparádila" s natíráním lavičky, vzala jsem je při jednom ... dostaly nejen nový kabátek, ale i obrázek .... na jedné je drobný věneček a tu druhou zdobí datum založení naší zahrady, abychom nezapomněli. 




úterý 25. července 2017




























Některé věci prostě neošidíš .... 

Když už jsem si dala takovou práci, abych obrousila kovovou kostru lavičky až na kov, dala jsem si záležet i na nátěru .... nejprve přišel světle šedý základ, pak muka pro netrpělivé :o) den schnutí .... další den finální tmavě šedý nátěr, který ladí k ostatnímu zahradnímu nábytku ... a zase to schnutí :o) ... ještě, že jsem mezi tím alespoň mohla obroušená prkna namořit pigmentovým olejem ... ale po třech dnech ... tramtadadá ... HOTOVO !!!









































Musím přiznat, že lavice se u nás za těch pár dní krásně zabydlela a spousta mých kamarádů, kteří ji znají v jejím "zeleném kabátku" jí nepoznalo. 








PS: A pokud jste ještě neměli dnes té "recyklace" dost, moc ráda bych vás pozvala na jeden nádherný blog šikovné Majke Jurčové ... LAUREN-VERON klik ... přeji příjemné pokochání.



pátek 21. července 2017






Stála u nás od zimy .... zelená, oprýskaná, vyřazená lavička z tělocvičny .... a i když se na fotkách tváří, že má krásnou "patinu" ... tak jí ve skutečnosti fakt nemá :o)

Konečně na ní došlo ... a že mi "holka" dala zabrat, louhovala jsem jí, opalovala horkovzdušnou pistolí, ale nic nepomáhalo, barva držela jako deset čertů. Pan školník si na ní dal prostě záležet. Bojovaly jsme spolu dlouho, ale nakonec jsem zvítězila já a má bruska na železo. Vzala jsem s ní nejen kovovou kostru, ale i ty dřevěné desky. 


Praly jsme se spolu skoro šest hodin, obdivuji mé sousedy, že ten "kravál" z brusky vydrželi ... večer pošlu kluky na třešně a upeču jim koláč, ať se na mě nezlobí :o) 

Ještě jí čeká "finální kabátek" ... musím natřít železnou kostru základovkou, pak barvou, prohnat fošny hoblovkou a namořit je olejem, ale to všechno už bude "procházka rájem"....






neděle 16. července 2017




Letos jsem poprvé zkusila nasušit i bílou ... vypadá taky moc hezky .... musím přiznat, že mě mile překvapil ten velký kontrast mezi barvami ... do věnečků bude vypadat krásně. 




úterý 11. července 2017






Mám úžasnou kamarádku Mirku ... a i když nás teď dělí přes sto kilometrů, pokaždé se moc těším, když jedu k nim nebo ona k nám .... vlastně jsem jí před dvaceti lety dostala jako "bonus" ke svému skvělému muži, Mirka je totiž jeho spolužačka ze základky a manželka jeho nejlepšího kamaráda. 

Mirku před měsícem potkala jedna veliká životní změna .... po čtyřicetišesti letech musela dobrovolně-nedobrovolně opustit svůj rodný dům, plný krásných vzpomínek, a přestěhovat se s celou rodinou do jiného. 

A protože už je celé jejich nové bydlení nádherně zrekonstruované a má být pro ní novým domovem, rozhodla jsem se, že i jedna "její dětská vzpomínka" dostane nový kabátek ... a to židlička po dědovi, na které sedávala jako malá a po ní i její dcerka Miruška. Takže je to vlastně "Miruščina židlička" ...


















Původní židlička měla sice nádhernou "patinu", ale do nového domu se moc nehodila ... 

Kovovou kostru jsem odmastila ředidlem a přetřela Balakrylem v bronzovém odstínu, chybějící špunt na opěrátku jsem vyřezala z korku. Barva na sedátku i opěrátku už skoro nedržela, takže šla lehce dolů bruskou. Obroušené desky jsem natřela pigmentovým olejem v odstínu Mirčiny kuchyně. 

Tak a teď může židlička sloužit dalším generacím a třeba na ní jednou bude sedět další malá Miruška ... protože nejen židlička, ale i tohle krásné jméno se v této rodině dědí z generace na generaci :o)

pátek 7. července 2017






























"FIRST LOVE" ... první láska .... takhle poeticky se jmenuje tento nádherný rozrazil s purpurově růžovými květy ... ten kdo mu ten název dal, věděl proč ... u mě to totiž "láska na první pohled" byla stoprocentně.

U nás na zahradě mu dělá vybranou společnost nažloutlý tavolník s růžovými květy, keř hakuro vrby, zelený dochan a u jeho nohou se tiše sklání nizounké rdesno .... 

Rozrazil / Veronica / je nádherná trvalka, kvete klasovitými květy a dobře se mu daří na sluníčku nebo jako u nás v mírném polostínu. Já jej mám sesázený s jeho světlejší příbuznou "Pink Harmony". Pokud mu budete pravidelně odstraňovat odkvetlé klasy odmění se vám květenstvím až do konce léta.


A jak to máte s rozrazily vy ???
Jsou také vaší "první láskou" ????